Vrátí se Dežo ze školy a chlubí se mamince: „Dnes jsme se učili počítat do tří a já uměl do čtyř. Je to tím, že jsem cikán?”
„Ne,” odpoví matka, „to je tím, že jsi inteligentní.”
Druhý den zase: „Dnes jsme se učili první písmenka - A, B a C. A já uměl i D a E. Je to tím, že jsem cikán?”
„Ne,” chválí ho cikánka, „to je tím, že jsi inteligentní.”
Třetí den: „Mami, dnes byl ve škole pan doktor a všichni jsme se museli svléknout. Všichni ho měli takového malého, jen já ho měl mnohem většího. Je to tím, že jsem inteligentní?”
„Ne,” povídá máma, „to je tím, že ti je jedenadvacet!”
„Člověk by neměl myslet jen na sebe, ale i na své bližní,” poučuje děti učitelka, „a těmi myslím i zvířátka, která žijí v našem okolí. Od nikoho se samozřejmě nežádají žádné obrovské činy, bohatě stačí například nasypat ptáčkům zrní, postavit pro ně budku...”
„Budku?” překvapeně vykřikne Petr. „Copak si myslíte, že ptáci budou telefonovat?!”
-
+


25. 12. 2011